12. 12. 2024
Výhodou časné diagnostiky srdečních onemocnění je možnost zpomalit nebo zastavit jejich progresi a předejít obávaným komplikacím. Mezi ty patří srdeční selhání, poruchy srdečního rytmu, cévní mozková příhoda či náhlá smrt. Jak vypadá cesta pacienta od praktického lékaře přes kardiologa až do specializovaného centra léčby, popisuje MUDr. Jiří Bonaventura, Ph.D., z Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze.
Jaké příznaky mohou signalizovat počínající kardiovaskulární onemocnění a kdy by měl pacient vyhledat lékařskou pomoc?
Příznaků kardiovaskulárních onemocnění může být řada − a ne vždy jsou specifická pro srdeční onemocnění. Mezi ty nejčastější patří námahová dušnost, intolerance zátěže, vyčerpání, bolesti na hrudi, nepříjemné pocity bušení srdce (palpitace), otoky dolních končetin. Varovným příznakem je jistě krátkodobá ztráta vědomí (synkopa, „omdlení“), a to zejména při zátěži.
Jak rozpoznat rozdíl mezi běžnou únavou a příznaky, které mohou ukazovat na srdeční problém?
Únava je častou stížností pacientů (i zdravé populace) a do jisté míry je ovlivněna subjektivním vnímáním. Únava též není specifická pouze pro kardiovaskulární onemocnění, ale může být například jedním z projevů spánkové apnoe nebo systémových onemocnění. V praxi je velmi běžná únava spojená se spánkovým deficitem, nadužíváním kofeinu, nadváhou/obezitou a dekondicí.
Pomůckou v rozhodování o „přiměřenosti“ únavy může být porovnání s populací stejného věku a pohlaví. Pokud jsme se dosud cítili zcela zdrávi, nemáme spánkový deficit, ale náhle nestačíme ve fyzické aktivitě svým přátelům-vrstevníkům, může se jednat o první projevy srdečního onemocnění. Ke zhodnocení zátěžové kapacity můžeme využít odborné vyšetření – zátěžovou spiroergometrii (rotoped, běžecký pás) s měřením maximální spotřeby kyslíku (VO2max), což je objektivní a široce používaný parametr.
Co bývá nejčastěji příčinou náhlého úmrtí ze srdečních příčin, zejména u mladších jedinců? A jak se dá fatální příhodě předcházet?
Zcela dominantní postavení v příčinách náhlého úmrtí u populace středního a vyššího věku má aterosklerotická koronární nemoc neboli ischemická choroba srdeční. Mezi nejčastější příčiny náhlého úmrtí u mladých jedinců (do věku 30−35 let) patří kardiomyopatie (onemocnění srdečního svalu), arytmické syndromy (poruchy iontových kanálů), myokarditidy (zánětlivá onemocnění srdečního svalu), onemocnění aorty (srdečnice) a vzácnější vrozené srdeční vady. Bohužel v současné době narůstá počet nových případů koronární aterosklerózy i u mladších jedinců, a to zejména v důsledku nezdravého životního stylu.
Ovlivnitelnými rizikovými faktory aterosklerózy jsou například obezita, arteriální hypertenze (vysoký tlak) a dyslipidémie (abnormální hladiny krevního cholesterolu). Věk, pohlaví ani genetické predispozice se bohužel ovlivnit nedají. K diagnostice vrozených srdečních onemocnění je obvykle potřeba specializovaného klinického vyšetření. Bohužel ve vzácných případech náhlá smrt může být i prvním projevem těchto onemocnění.
Jak probíhá první vyšetření u kardiologa? Které diagnostické metody se nejčastěji používají a co nám mohou říci?
Společně s pečlivým odběrem osobní i rodinné anamnézy a fyzikálním vyšetřením včetně poslechu srdce fonendoskopem se využívá elektrokardiografie (EKG) a ultrazvukové vyšetření srdce (ECHO neboli echokardiografie). EKG může odhalit poruchy srdečního rytmu a naznačit některé strukturální poruchy, ECHO nám ozřejmí stav srdeční svaloviny (funkci, tloušťku stěn, rozměry), chlopenního aparátu a limitovaně i některých částí aorty.
Kdy odeslat pacienta ještě o stupeň výše? Neboli která kardiovaskulární onemocnění vyžadují léčbu ve specializovaném centru?
Pokud je výrazně pozitivní rodinná anamnéza (náhlá srdeční/nevysvětlená úmrtí v rodině v mladém věku), patologické EKG a/nebo ECHO, měl by být pacient odeslán do kardiocentra k indikaci pokročilých zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance, a dalších vyšetření – například molekulárně genetického testování probanda a blízkých příbuzných. Po stanovení diagnózy a odhadu rizika bude rozhodnuto o dalším směřování léčby i intenzitě sledování.
Jednou ze srdečních chorob, jež jsou v centru pozornosti, je hypertrofická kardiomyopatie (HCM). Proč tomu tak je a o jaké onemocnění se vlastně jedná?
Na hypertrofickou kardiomyopatii se soustřeďuje pozornost zejména kvůli jejímu relativně vysokému výskytu v populaci (1 : 200−500) a řadě mediálně známých případů náhlého úmrtí profesionálních sportovců, z nichž k některým došlo přímo při sportovních výkonech a jsou dokumentovány prostřednictvím médií.
Základní charakteristikou HCM je abnormální tloušťka srdeční svaloviny, která není způsobená hemodynamickou příčinou (v klinické praxi nejčastěji arteriální hypertenzí nebo aortální stenózou − zúžením). Podobné změny srdeční svaloviny může někdy způsobit například i takzvané sportovní neboli atletické srdce a je na to potřeba při diagnostickém procesu pomýšlet.
Co by měl (potenciální) pacient o HCM vědět? Jak může sám přispět k časnějšímu stanovení diagnózy a zlepšení své prognózy?
Zdravá populace i pacienti by si měli být vědomi faktu, že HCM je jedním z řady onemocnění, jež mohou, ale nemusejí být spojená s nepříznivou prognózou. Velká část pacientů s HCM má dobrou kvalitu života a nemoc u nich nevede k předčasnému úmrtí. Za dlouhodobým přežíváním stojí některé moderní metody a léky, například farmakoterapie srdečního selhávání, antikoagulační terapie (léky na ředění krve) nebo implantace kardioverteru-defibrilátoru (ICD) v prevenci náhlé srdeční smrti.
U osob, které nemají žádné obtíže, vede k časnému stanovení diagnózy nejčastěji systematický screening prvostupňových příbuzných již diagnostikovaného nemocného s HCM, na jehož význam naše pacienty upozorňujeme. Plošný screening populace u jedinců zcela bez obtíží však není reálný a ani vhodný. Obecným doporučením by tak bylo jít k lékaři s jakýmkoli varovným příznakem (viz výše) co nejdříve. Dostupnost základního kardiologického vyšetření – EKG (které ukáže patologický nález asi u 90 % pacientů s HCM a může pomoci odhalit také jiná srdeční onemocnění) − je velmi dobrá již i v ordinacích praktických lékařů.
Které hlavní komplikace hrozí pacientům s neléčeným srdečním onemocněním?
Řada z nich vyplynula z předešlých otázek. Srdeční selhávání, arytmie, cévní mozková příhoda neboli „mrtvice“ a náhlá smrt jsou těmi nejobávanějšími.
Abychom nekončili negativně: Jaké perspektivy se naopak nabízejí tam, kde je onemocnění včas diagnostikováno a správně léčeno v rámci moderních možností?
Zásadní výhodou časné diagnostiky, která plyne ze screeningu nebo dobré spolupráce v rámci jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče, by měla být možnost ovlivnit onemocnění v jeho časných fázích. Tedy zpomalit, nebo dokonce zastavit jeho progresi a předejít výše zmiňovaným obávaným komplikacím. Řadu komplikací, mezi něž patří srdeční selhání, arytmie, cévní mozkové příhody či náhlá smrt, do jisté míry již nyní moderní medicína pomocí farmakoterapie i přístrojové léčby ovlivnit dokáže, zejména ve smyslu snížení jejich četnosti a závažnosti. Od října 2024 bude ze zdravotního pojištění v Česku hrazena zcela nová léčba, která byla vyvinuta − historicky vůbec poprvé − specificky pro pacienty s obstrukční formou HCM.
Vyléčit, tedy zcela zbavit pacienta HCM, aby srdce opět mělo normální tloušťku stěn i funkci, zatím neumíme. Nemocným je třeba tyto informace srozumitelným způsobem podat. Probíhá také řada klinických studií, včetně zkoumání možností genové terapie, jež mají ambici ovlivnit onemocnění v jeho nejčasnějších fázích. Na jejich výsledky si však ještě budeme muset počkat řadu let.
MUDr. Andrea Skálová
redakce MeDitorial
CV-CZ-2400013
