1. 5. 2015
Zatímco v 60. letech minulého století strávil pacient po infarktu myokardu několik týdnů nehybně na nemocničním lůžku, dnes se doba hospitalizace počítá obvykle na dny. Přesto by bylo mylné se domnívat, že je srdeční infarkt snadno vyléčitelné a neškodné onemocnění.
Dostupné údaje pocházející z první poloviny 20. století uvádějí, že na srdeční infarkt tehdy umíralo 40 % nemocných do jednoho měsíce a 60 % do roku od jeho vzniku. K zásadnímu zlepšení situace došlo po založení tzv. koronárních jednotek, z nichž první v tehdejším Československu vznikla roku 1966 v IKEMu. V té době nebyl srdeční infarkt léčen ničím jiným než naprostým klidem na lůžku po dlouhých 6 týdnů. Výhodou koronárních jednotek byla možnost rychle reagovat na srdeční zástavu či závažnou poruchu srdečního rytmu. Úmrtnost takto léčených lidí klesla zhruba na polovinu, pohybovala se tedy mezi 20 a 30 %.
Aktivnější léčba
Prognózu nemocných poté ještě více zlepšily následující metody:
- zavedení trombolytické léčby (rozpuštění krevní sraženiny, která ucpává věnčitou tepnu, a to pomocí léků)
- aortokoronární bypass (chirurgické přemostění neprůchodné tepny) - provedl ho v roce 1970 profesor Lichtenberg a jeho tým
- koronární angioplastika (roztažení zúžené tepny zevnitř za pomoci balónku) - byla v IKEMu uskutečněna o 11 let později než bypass
Ne každý se dostane k lékaři včas
Dnes se úmrtnost na srdeční infarkt pohybuje kolem 6 až 7 %, avšak platí to jen pro léčené pacienty. Celkový počet zemřelých je ve skutečnosti mnohem vyšší, protože řada z nich (odhady hovoří o jedné třetině) umírá ještě před zahájením terapie, a to nejčastěji na závažné poruchy srdečního rytmu.
Jedním z nejdůležitějších opatření, kterými lze kardiovaskulárním onemocněním obecně předcházet, je zdravý životní styl. Zapomínat bychom neměli ani na preventivní kontroly u praktického lékaře.
(veri)
Zdroje:
www.tribune.cz
www.tribune.cz
